Ein Gedi, oáza uprostřed Judské pouště, je jedním z nejzázračnějších míst na Zemi. Zde, kde by člověk očekával jen suchou, mrtvou krajinu, tryskají prameny sladké vody, rostou palmy a kvetou květiny. Jak je to možné?
Kabala nás učí, že nejsilnější světlo se rodí z nejtemnější tmy. Princip „jeridah le-corech alijah” — sestup za účelem vzestupu — je jedním z nejhlubších duchovních principů. Právě v poušti, kde zdánlivě nic není, se zjevuje Boží přítomnost (Šchina) nejintenzivněji. Nebylo náhodou, že Tóra byla dána právě na poušti Sinaj.
„Kdo je moudrý? Ten, kdo se učí od každého člověka.” — Pirkej Avot 4:1
Stejně jako Ein Gedi je skrytým pokladem v nehostinné krajině, i uvnitř každého z nás se nachází pramen živé vody — nešama (duše), jiskra Božského. Někdy je potřeba projít pouští — obdobím zkoušek, pochybností a ticha — abychom tento pramen znovu objevili. Naše duchovní cesta není únikem ze světa, ale nalezením oázy v jeho středu.